shout

křičet
[ʃaʊt] "Dad really shouted at me when I broke the window." (Táta na mě křičel, když jsem rozbil okno.)
"If I criticize him, he gets aggressive and starts shouting." (Když mu vytýkám chyby, začne být agresivní a začne křičet.)
"The crowd surrounded the car and shouted at the driver." (Dav obklopil auto a křičel na řidiče.)

zakřičet
[ʃaʊt] at - na koho co, např. "I shouted at him to put the gun down." (Zakřičel/Zařval jsem na něj, aby položil tu zbraň.)
"Suddenly her patience gave out and she shouted crossly at the children." (Náhle ji došla trpělivost a rozzlobeně na děti zakřičela.)

vykřiknout
[ʃaʊt] at - na koho co; též "to shout out"; "Help" he shouted." (Pomoc! - zakřičel/vykřikl.)

výkřik
[ʃaʊt] "a shout of pain" (výkřik bolesti)
"I heard a distant shout." (Zaslechl jsem v dálce výkřik.)
"A shout went up from the crowd at the game." (Z davu se při zápase ozval výkřik.)

řvát
[ʃaʊt] at - na koho co, např. "I shouted at him to put the gun down." (Řval/Zařval jsem na něj, aby položil tu zbraň.)

zařvat
[ʃaʊt] at - na koho co, např. "I shouted at him to put the gun down." (Řval/Zařval jsem na něj, aby položil tu zbraň.)