root

kořen
[ruːt] (biol.) (bot.) lat. radix; nečlánkovaný rostlinný vegetativní orgán, který nenese listy ani šupiny. Zpravidla je podzemní a heterotrofní, tzn. neprovozující fotosyntézu. Kořenem čerpá rostlina z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako zásobní orgán, orgán vegetativního rozmnožování a při symbióze s jinými rostlinami.

též kořen zubu, slova ap; "a tree root" (kořen stromu)
"The root of the word 'sitting' is 'sit'." (Kořen slova sitting je sit.)

kořínek
[ruːt] vlasu ap; "the hair root" (vlasový kořínek)
"Waxing involves using a sticky wax and strip of paper or cloth to pull hair from the root." (Depilace voskem obnáší použití lepkavého vosku a pásku papíru nebo látky, pomocí jehož se vytahují chloupky včetně/z kořínků.)

kořeny
[ruːt] též "the roots"; člověka, problému ap, např. "We must get to the root of this problem." (Musíme se dostat k jádru/ke kořenům tohoto problému.)